Šli jsme do Miletína

Naplánovaný společný červnový výlet připadl na pátek 6. června. V ten den bylo oblačno. Mohutné tmavé mraky hrozily, že jsou plné vody, jen ji spustit. Jeli jsme autobusem v 7:20 hodin z Pecky do Bělé u Pecky a tam si počkali na autobus do Lázní Bělohrad. Odtud z náměstí po modrém turistickém značení jsme se vydali pěšky přes lázeňský park Bažantnice směrem k cíli, do Miletína. V Bažantnici jsme ochutnali dobrou minerální vodu z pramene Vita a pokračovali na vrch Byšičky. Tam na místě upraveném k posezení jsme se posilnili, potěšili pohledem do kraje a dle výše mraků usoudili, že by nám počasí mohlo dopřát pohodovějšího pochodu. Také, že to vyšlo. Cestou spadlo jen "pár" kapek, vysvitlo i sluníčko. Vítr téměř nefoukal. Pokračovali jsme lesní cestou po červeném značení. Na Vrbině jsme odbočili doleva směrem nad Tetín a zastavili se na odpočinkovém místě ozdobeném vysokým, ze dřeva vyrobeným symbolem srdce s nápisy Pozdravy z Podkrkonoší a Pozdrav z Tetína. Málokdo asi odolá tomu, aby se nenechal v srdci zvěčnit na fotografii. Pořídili jsme si skupinový snímek na památku.

Prošli jsme vsí Vlkanov po cestě lemovanou pěkně upravenými vesnickými domky se zahradami a prohlédli si krásnou dřevěnou zvoničku. Pokračovali dál lesem k silnici vedoucí z Červené Třemešné do Vidoně a napojili se opět na červeně značenou stezku a po ní přes Miletínek došli do Miletína. Na náměstí v restauraci Sousedský Dům jsme v pohodě poobědvali. Bylo nás šestnáct a ušli jsme převážně po naučných stezkách K. V. Raise a K. J. Erbena něco přes deset kilometrů. A ještě předtím, než přijel autobus směrem do Lázní Bělohrad si většina z nás zašla do pověstné místní cukrárny Laušman na kávu a chutný zákusek.

Odpolední autobusová linka nevede přímo do Lázní Bělohradu, ale provezla nás okolními vesničkami. Z Lázní Bělohrad jsme se po chvilce čekání nechali autobusovým spojem dovézt do Pecky.

Vyjadřovaná spokojenost účastníků dokazovala, že se výlet vydařil. K pohodě přispělo i počasí.